čtvrtek 12. srpna 2010

6.

Nenávidím jejich touhu mi ubližovat, nenávidím tu bezcitnost, nenávidím ty sobecké povahy, nenávidím je všechny ! Až jednou někdy něco udělám, tak se budou divit všichni a už mě nezastaví.

Tak dlouho jsem neslyšela " prosím, děkuji, mohla bys nebo mám Tě rád/a " .. Slyším jen " udělej to a to a to a proč jsi tohle udělala tak a proč nemůžeš takhle " Co bych dala za to, aby někdy něco ocenil, co jsem udělala.


Co vy sakra, můžete vědět?

4 komentáře:

  1. tu neustálou kritiku taky nesnáším

    OdpovědětVymazat
  2. Áno, áno. A od těch dob nesnášim spoustu zvuků, třeba křik a třískání nádobí.
    "Děláš to blbě.. " - třetí klíčová věta mýho života.

    OdpovědětVymazat
  3. znám, znám. chápu, že všechno dělám blbě, že jsou permanentně ve stresu, ale..
    "krájej to maso jinak, natáčej si ty špagety jinak, pozor na tu omáčku, nejez jen vidličkou, nešahej si na ty ruce, nestrhávej ten strup, seď rovně!"

    štve mě, když se šestkrát zeptám: "nechceš pomoc" a pak slyšim ránu a půl hodiny řvaní, jak jsem hrozná. a navíc když půlhodiny před tim vysvětluju mámě, že ji ráda pomůžu, když mi řekne..

    je úplně jedno, že jsem vzorná a hlavně kvůli nim. bez jedinýho problému.

    OdpovědětVymazat